Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

15,5 – 16,21

Sedm misek Božího hněvu

(Já, Jan,) ^15,5jsem viděl, jak se v nebi otevřel chrám, stánek zjevení, ⁶a z něho vyšlo těch sedm andělů, majících oněch sedm ran; byli oblečeni do skvoucího čistého lněného roucha se zlatým pásem kolem prsou. ⁷A jedna z oněch čtyř bytostí dala těm sedmi andělům sedm zlatých misek, plných hněvu Boha, který žije na věčné věky. ⁸A chrám se naplnil dýmem Boží velebnosti a jeho moci, takže do chrámu nikdo nemohl vejít, dokud se neskončí těch sedm ran oněch sedmi andělů.

^16,1A uslyšel jsem z chrámu silný hlas, jak volá na těch sedm andělů: „Jděte a vylejte na zemi sedm misek Božího hněvu!“

²Odešel první a vylil svou misku na zemi: vyrazily se zlé a bolestivé vředy lidem, kteří měli znamení šelmy, a těm, kteří se klaněli jejímu obrazu.

³Druhý vylil svou misku na moře: proměnilo se v krev jako z mrtvoly, a v moři zhynulo všechno živé.

⁴Třetí vylil svou misku na řeky a na prameny vod: proměnily se v krev. ⁵A uslyšel jsem, jak říká anděl, (který má moc) nad vodami: „Spravedlivý jsi ty, který jsi a který jsi byl, Svatý, protože jsi vynesl tento rozsudek. ⁶Za to, že prolili krev svatých a proroků, dal jsi jim pít krev! Zaslouží si to!“ ⁷A uslyšel jsem, jak volá oltář: „Ano, Pane, Bože vševládný, správné a spravedlivé jsou tvé soudy!“

⁸Čtvrtý vylil svou misku na slunce: dostalo (moc) pálit lidi krutým žárem ⁹a lidé byli páleni hrozným žárem. Začali se rouhat Bohu, který má moc nad těmi ranami. Ale neobrátili se a nevzdali mu čest.

¹⁰Pátý vylil svou misku na trůn šelmy: v jejím království se zatmělo a (lidé) se bolestí kousali do jazyka; ¹¹rouhali se Bohu na nebi pro své bolesti a vředy, ale nezanechali kajícně svého jednání.

¹²Šestý vylil svou misku na velikou řeku Eufrat: vyschla v ní voda, aby byla připravena cesta králům od východu slunce.

¹³Pak jsem viděl, jak z tlamy draka, z tlamy šelmy a z úst falešného proroka vycházejí tři nečistí duchové jako žáby – ¹⁴to jsou totiž ďábelští duchové, kteří dělají divy; ti odcházejí ke králům na celém světě, aby je shromáždili k válce, k onomu velikému dni vševládného Boha.

¹⁵„Hle, přicházím jako zloděj! Blaze tomu, kdo bdí a hlídá si šaty, aby nemusel chodit nahý a nebylo vidět jeho nahotu.“

¹⁶(Drak) je shromáždil na místo, které se hebrejsky jmenuje Harmagedón.

¹⁷Sedmý vylil svou misku na vzduch: tu z chrámu od trůnu vyšel silný hlas: „Stalo se!“ ¹⁸A nastaly blesky, hlasy, hromy a prudké zemětřesení; od té doby, co lidé žijí na zemi, nikdy tak prudké zemětřesení nebylo! ¹⁹Veliké město se roztrhlo na tři části a města pohanů se řítila. Tak si Bůh vzpomněl na veliký Babylón a dal mu číši vína svého rozhořčeného hněvu. ²⁰Všechny ostrovy zmizely a po horách nezbyla ani stopa. ²¹Také padaly z nebe na lidi kroupy jak centy těžké. Lidé se však pro tu ránu krupobití rouhali proti Bohu, protože ta rána byla převeliká.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Mt 24,43a; Zj 16,15a; 1 Sol 5,3

Kdyby hospodář věděl, v kterou noční hodinu přijde zloděj, jistě by byl vzhůru. * Hle, přicházím jako zloděj. Blaze tomu, kdo bdí, aleluja.

Až budou lidé říkat: Je pokoj v bezpečí, tu na ně znenadání přitrhne záhuba. * Hle, přicházím jako zloděj. Blaze tomu, kdo bdí, aleluja.

Z výkladu svatého Augustina, biskupa, na Janovo evangelium

(Tract. 65,1-3: CCL 36,490-492)

Přikázání nové

Pán Ježíš dává svým učedníkům nové přikázání. Mají se navzájem milovat. Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem.¹

Což to však již nebylo přikázáno ve Starém zákoně? Miluj svého bližního jako sám sebe.² Proč tedy Pán nazývá to přikázání novým, když je již tak staré? Asi proto, že z nás svléká starého člověka a obléká nás v nového.³ Toho, kdo naslouchá, nebo přesněji toho, kdo poslouchá, činí láska vskutku novým. Ne ovšem každá láska, ale jen taková, jakou Pán odlišuje od tělesné, když dodává: tak, jak jsem já miloval vás.⁴

Taková láska nás proměňuje, činí z nás nové lidi, dědice Nové smlouvy, ty, kteří zpívají novou píseň.⁵ Tak láska, nejmilejší bratři, učinila novými lidmi již ve Starém zákoně ty, kteří byli spravedliví, patriarchy a proroky, a později obnovila i blažené apoštoly. A také nyní ta láska obnovuje národy a z veškerého lidského rodu, rozptýleného po celém světě, vytváří a shromažďuje nový lid, tělo nové nevěsty zasnoubené jednorozenému Synu Božímu, té, o níž se ve Velepísni říká: Kdo je ta, jež celá bílá stoupá vzhůru?⁶ Celá bílá, protože nová. Čím jiným však nová, ne-li oním novým přikázáním?

A proto se její údy o sebe navzájem starají; trpí-li jeden úd, trpí s ním všechny, a dostává-li se jednomu údu slávy, všechny se s ním radují.⁷ Slyší totiž a zachovávají ona slova: Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem. Milujte se navzájem ne jako ti, kdo šíří zhoubu,⁸ ani jako se milují lidé, protože jsou lidé, ale abyste se navzájem milovali jako ti, kdo se milují, protože jsou všichni bohové a synové Nejvyššího,⁹ takže jsou bratry jeho jediného Syna; abyste se navzájem milovali takovou láskou, jakou je miloval on, když je chtěl přivést k cíli, kde se naplní jejich touha, kde se nasytí dobrem veškerá jejich touha.¹⁰ Neboť tehdy, až Bůh bude všechno ve všem,¹¹ všechny touhy pominou.

Kéž nám tuto lásku dá sám ten, jenž praví: Jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy.¹² Miloval nás přece proto, abychom se i my navzájem milovali; svou láskou k nám nás chtěl přimět k tomu, abychom se k sobě vzájemnou láskou připoutali i my a pevně spojeni tímto věčným poutem abychom opravdu byli údy těla patřícího k tak vznešené Hlavě.

¹ Jan 13,34. ² Lv 19,18. ³ Srov. Ef 4,22-24. ⁴ Jan 13,34. ⁵ Srov. Zj 14,3. ⁶ Pís 8,5 (řec. LXX). ⁷ Srov. 1 Kor 12,25.26. ⁸ Srov. Jud 10. ⁹ Srov. Žl 82 (81),6. ¹⁰ Srov. Žl 103 (102),5. ¹¹ Srov. 1 Kor 15,28. ¹² Jan 13,34.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. 1 Jan 4,20-21; Mt 22,40

Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. * Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra, aleluja.

Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci. * Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra, aleluja.