¹Bože, zjednej mi právo †

a ujmi se mé pře proti bezbožnému lidu, *

zbav mě člověka lstivého a zločinného!

²Bože, vždyť ty jsi má síla, †

proč jsi mě zahnal? *

Proč se musím smutně vláčet tísněn nepřítelem?

³Sešli své světlo a svou věrnost: †

ty ať mě vedou *

a přivedou na tvou svatou horu a do tvých stanů.

⁴Pak přistoupím k Božímu oltáři, *

k Bohu, který mě naplňuje radostí.

Oslavím tě citerou, *

Bože, můj Bože.

⁵Proč se rmoutíš, má duše, *

a proč ve mně sténáš?

Doufej v Boha, vždyť zase ho budu chválit, *

svého spasitele a svého Boha!

Iz 38,10-12d.14cd.17-20

¹⁰Řekl jsem: Uprostřed svého života mám odejít k branám podsvětí *

mám postrádat zbytek svých let.

¹¹Řekl jsem: Nemám (už) vidět Hospodina v zemi živých, *

nemám už hledět na nikoho mezi obyvateli světa.

¹²Můj příbytek je stržen, †

je ode mě odnesen *

jako stan pastýřů.

(Bůh) svinul jako tkadlec můj život, *

odřízl mě od osnovy.

¹⁴V slabosti se mé oči (zdvihají) vzhůru, *

Pane, trpím násilí, zastaň se mě!

¹⁷Hle, v pokoj se změnila má hořkost! †

Tys tedy zachránil mou duši z propasti zhouby, *

ano, za svá záda jsi hodil všechny mé hříchy.

¹⁸Vždyť podsvětí tě nebude slavit †

ani smrt tě nebude chválit. *

Ti, kdo sestupují do jámy, nebudou čekat na tvou věrnost.

¹⁹Kdo žije, jen kdo žije, bude tě slavit jako já dnes. *

Otec bude o tvé věrnosti vypravovat synům.

²⁰Hospodine, zachraň mě, *

a za zvuku citery budeme zpívat po všechny dny svého života v Hospodinově domě.

²Tobě, Bože, patří chvalozpěv na Siónu, *

³† tobě, který vyslýcháš prosbu, ať se plní slib.

K tobě přichází každý člověk *

⁴s vyznáním svých vin.

Naše nevěrnosti nás tísní, *

ty je však odpouštíš.

⁵Blaze tomu, koho si volíš a bereš k sobě: *

přebývá v tvých nádvořích.

Kéž se nasytíme blahem tvého domu, *

svatostí tvého chrámu!

⁶Je úžasné a spravedlivé, jak nás vyslýcháš, *

Bože, náš zachránce,

naděje všech končin země *

i dalekých moří.

⁷Svou mocí upevňuješ hory, *

jsi opásán silou.

⁸Tišíš hukot moří, *

hukot jejich vln a vřavu národů.

⁹Pro tvé divy bázeň jímá obyvatele dálných krajin, *

radostí plníš nejzazší východ i západ.

¹⁰V milosti jsi navštívil zem a napojils ji, *

velmi jsi ji obohatil.

¹¹Boží strouhou se hrne voda, *

(lidem) nachystals obilí.

Takto jsi zemi připravil: †

zavlažils její brázdy, *

rozmělnils její hroudy,

zkypřils ji dešti, *

požehnals tomu, co vyrašilo.

¹²Rok jsi korunoval svou dobrotou, *

kudy jsi prošel, prýští hojnost.

¹³Pastviny na stepi mokvají vláhou, *

pahorky se ovíjejí radostí.

¹⁴Nivy se odívají stády, †

údolí se přikrývají obilím: *

ozývají se jásotem a zpěvem.