☰
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
(použít hymny k volnému výběru)
Drahý poklad moudrosti je Boží slovo nám,
v něm nám sebe k známosti podává Pán Bůh sám:
toť světlo k zjevení
Boží tváře nám v Kristu, na věčné spasení,
oživující vůně, v mdlobách občerstvení.
Raději věřit lidem než Božímu hlasu
páchne zajisté svodem všelikého času.
Ten na písku staví,
kdo na lidech zakládá, jak Kristus nám praví,
padne, když přijde příval, spasení se zbaví.
Naproti tomu sláva slova tvého, Pane,
až navěky zůstává, nikdy nezahyne.
Kdo se drží jeho
jako přepevné skály, nebude ničeho
báti se ke své škodě, chráněn pádu všeho.
Ó Otče věčný, z nebe popatř na stádce své,
jež vzdavši tobě sebe, žádá milosti tvé.
Svoje čisté slovo
zachovávej mu stále, ať vždy je hotovo
činiti vše, co káže učení Kristovo.
ŽALMY
(zobrazit Sláva Otci)1. ant. Hospodinu svěř svůj osud, v něho důvěřuj, on sám bude jednat.
1Nehněvej se na ty, kdo konají zlo, *
nezáviď těm, kdo páchají nepravost,
2vždyť zvadnou rychle jako tráva, *
jako zelená bylina uschnou.
3Doufej v Hospodina a čiň dobro, *
pak budeš přebývat v zemi a těšit se klidu.
4Raduj se v Hospodinu *
a dá ti, po čem touží tvé srdce.
5Hospodinu svěř svůj osud, *
v něho důvěřuj, on sám bude jednat.
6Tvé spravedlnosti dá vzejít jako světlu, *
tvému právu jak polednímu jasu.
7Spočiň v Hospodinu a důvěřuj v něho! †
Nezlob se na toho, kdo má v životě štěstí *
a při tom strojí úklady.
8Přestaň se hněvat a zanech zlosti, *
nepohoršuj se, to vede jen k zlému.
9Neboť zločinci budou vyhlazeni, *
kdo však doufají v Hospodina, budou vlastnit zemi.
10Ještě chvíli – a bezbožník zmizí, *
nadarmo se budeš pídit po jeho stopě.
11Pokorní však budou vlastnit zemi, *
budou se těšit z hlubokého klidu.
Ant. Hospodinu svěř svůj osud, v něho důvěřuj, on sám bude jednat.
2. ant. Chraň se zlého a čiň dobré; Hospodin podpírá spravedlivé.
12Bezbožník strojí úklady spravedlivému, *
skřípá proti němu zuby.
13Pán se mu však směje, *
vidí, že se blíží jeho den.
14Bezbožní tasí meč, napínají svůj luk, †
aby skláli chudáka a ubožáka, *
aby povraždili ty, kdo žijí správně.
15Meč jim však vnikne do vlastního srdce *
a jejich luky se zlámou.
16Lepší je troška, kterou má spravedlivý, *
než velké bohatství bezbožníků,
17neboť ramena bezbožníků budou zpřerážena, *
ale spravedlivé Hospodin podpírá.
18Hospodin pečuje o život bezúhonných, *
dědictví jejich přetrvá věky.
19Nebudou zahanbeni v dobách neštěstí, *
nasytí se ve dnech hladu.
20Ano, bezbožníci zhynou, †
nepřátelé Hospodinovi zajdou jako květ luhů, *
vyvanou jako dým.
21Bezbožník si půjčuje, ale nesplácí, *
spravedlivý se však ustrne a rozdává.
22Ti, kterým Bůh žehná, vlastnit budou zemi, *
ti, kterým zlořečí, zhynou.
23Hospodin dává krokům člověka sílu, *
má zalíbení v jeho životní cestě.
24Jestliže padne, nezůstane ležet, *
protože mu Hospodin podpírá ruku.
25Byl jsem chlapec, a už jsem stařec, †
ale neviděl jsem, že by spravedlivý byl opuštěn, *
že by jeho děti žebraly o chléb.
26Pokaždé se ustrne a půjčí, *
za to na jeho dětech spočine požehnání.
27Chraň se zlého a čiň dobré, *
a přežiješ věky,
28neboť Hospodin miluje spravedlnost, *
neopouští svoje zbožné.
Zločinci však zajdou, *
potomstvo bezbožníků bude vyhlazeno.
29Spravedliví budou vlastnit zemi, *
budou ji obývat věčně.
Ant. Chraň se zlého a čiň dobré; Hospodin podpírá spravedlivé.
3. ant. Doufej v Hospodina a drž se jeho cesty.
30Ústa spravedlivého mluví moudře, *
jeho jazyk hovoří, co je správné.
31Boží zákon mu ovládá srdce, *
proto nevrávorají jeho kroky.
32Bezbožník číhá na spravedlivého, *
snaží se ho zabít.
33Hospodin však mu ho neponechá v moci, *
nedá ho odsoudit, až bude souzen.
34Doufej v Hospodina *
a drž se jeho cesty,
povýší tě, abys vlastnil zemi, *
s radostí uzříš zkázu bezbožníků.
35Viděl jsem zpupného bezbožníka, *
vypínal se jako košatý cedr.
36Přešel jsem – a hle, už ho nebylo, *
hledal jsem ho – a nenašel.
37Všimni si člověka bezúhonného, pozoruj poctivého: *
vždyť budoucnost patří pokojným lidem.
38Hříšníci však budou všichni zničeni, *
vyhlazeno bude potomstvo bezbožníků.
39Ale spravedlivým přichází spása od Hospodina, *
v dobách tísně je jim útočištěm.
40Hospodin jim pomáhá a je vysvobozuje, †
bezbožníků je zbavuje a chrání je, *
protože se k němu utíkají.
Ant. Doufej v Hospodina a drž se jeho cesty.
Nauč mě dobrotě, moudrosti a vědění,
neboť důvěřuji tvým předpisům.
(skrýt plné znění krátkých zpěvů)
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Jozue
Vírou nevěstka Rachab nezahynula, protože přijala vyzvědače v dobrém
2,1Jozue, syn Nunův, vyslal potají ze Šittimu dva muže jako zvědy. Řekl: „Jděte se podívat do té země a do Jericha.“ Šli tedy a vstoupili do domu jedné ženy jménem Rachab, nevěstky, a tam přespali. 2Králi Jericha bylo ohlášeno: „V noci sem přišli nějací izraelští muži, aby obhlédli zemi.“ 3Jerišský král dal Rachabě rozkaz: „Vyveď ty muže, kteří k tobě přišli a vstoupili do tvého domu. Přišli proto, aby obhlédli celou zemi.“
4Ta žena oba muže odvedla a ukryla. Řekla: „Ano, ti muži ke mně přišli, ale já jsem nevěděla, odkud jsou. 5Když při setmění zavírali bránu, ti muži odešli. Nevím, kam šli. Rychle je pronásledujte, ať je dostihnete.“ 6Ona však je vyvedla na střechu a přikryla je lněnou slámou, kterou měla na střeše složenou; 7a oni ty muže pronásledovali směrem k Jordánu až k brodům. Jakmile pronásledovatelé vyšli, hned za nimi bránu zavřeli.
8Zvědové se ještě neuložili k spánku, když k nim vstoupila na střechu. 9Řekla těm mužům: „Vím, že Hospodin dal zemi vám. Padla na nás hrůza před vámi a všichni obyvatelé země propadli před vámi zmatku. 10Slyšeli jsme, jak Hospodin před vámi vysušil vody Rákosového moře, když jste vycházeli z Egypta, a jak jste v Zajordání naložili se dvěma amoritskými králi, se Sichonem a Ogem, které jste zahubili. 11Jakmile jsme to uslyšeli, ztratili jsme odvahu a pozbyli jsme ducha, poněvadž Hospodin, váš Bůh, je Bohem nahoře na nebi i dole na zemi. 12Zavažte se mi nyní přísahou před Hospodinem, že také vy prokážete milosrdenství domu mého otce, jako jsem já prokázala milosrdenství vám. Dejte mi věrohodné znamení, 13že ponecháte naživu mého otce a matku, mé bratry a sestry i vše, co jim náleží, a že nás vysvobodíte před smrtí.“
14Muži jí odpověděli: „Jsme odhodláni za vás zemřít. Nesmíte však vyzradit toto naše ujednání. Až nám Hospodin vydá zemi, prokážeme ti milosrdenství a osvědčíme věrnost.“ 15Potom je spustila po provaze z okna; její dům byl totiž v hradební zdi, bydlela na hradbách. 16A řekla jim: „Jděte na tamtu horu, aby na vás pronásledovatelé nenarazili, a skrývejte se tam po tři dny, dokud se nevrátí ti, kdo vás pronásledují; potom jděte svou cestou.“
17Muži ji upozornili: „Budeme zproštěni přísahy, jíž jsi nás zavázala, 18jestliže neuvážeš, až vstoupíme do země, tuto šňůru z karmínových vláken v okně, z něhož jsi nás spustila, a neshromáždíš k sobě do domu svého otce a matku, své bratry a celý svůj dům. 19Kdo vyjde ze dveří tvého domu ven, jeho krev padne na jeho hlavu, a my budeme bez viny. Avšak krev každého, kdo bude s tebou v domě, padne na naši hlavu, kdyby na něj někdo vztáhl ruku. 20Vyzradíš-li toto naše ujednání, budeme zproštěni přísahy, jíž jsi nás zavázala.“ 21Odpověděla: „Staň se podle vašich slov.“ Nato je propustila a oni odešli. Pak uvázala na okno karmínovou šňůru.
22Oni došli až na horu, kde zůstali tři dny, dokud se pronásledovatelé nevrátili; ti prohledali celou cestu, nikoho však nenašli. 23Oba muži se tedy vrátili; sestoupili z hory, přešli Jordán a přišli k Jozuovi, synu Nunovu. Vyprávěli mu o všem, co se jim přihodilo. 24Řekli Jozuovi: „Hospodin nám dal celou zemi do rukou. Všichni obyvatelé země propadli před námi zmatku.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Člověk bývá ospravedlňován pro své skutky, ne jenom pro víru. Copak nevěstka Rachab nebyla ospravedlněna pro skutky, že totiž přijala posly a propustila je jinou cestou? * Jako tělo bez duše je mrtvé, tak i víra bez skutků je mrtvá.
Pro svou víru nevěstka Rachab nezahynula jako ostatní nevěřící, protože přijala vyzvědače v dobrém. * Jako tělo bez duše je mrtvé, tak i víra bez skutků je mrtvá.
DRUHÉ ČTENÍ
Z listu svatého Ignáce Antiochijského, biskupa a mučedníka, Římanům
(Nn. 6,1 – 9,3: Funk 1,219-223)
Moje touha je ukřižována
Žádné slasti světa ani žádné pozemské království by mi nebyly k ničemu. Zemřít pro Ježíše Krista je pro mě lepší než kralovat nade všemi končinami země. Hledám toho, který pro nás zemřel, toužím po tom, který pro nás vstal z mrtvých. A chvíle mého zrození už nadchází. Promiňte, bratři, ale nestůjte v cestě mému životu a nepřejte si mou smrt. Když chci být Boží, nedávejte mě světu a nesvádějte mě hmotou. Nechte mě dojít čistého světla; až tam dojdu, bude ze mě pravý člověk. Dovolte mi, abych byl v utrpení následovníkem svého Boha. Každý, kdo ho v sobě má, musí vědět, co chci, a musí mít se mnou soucit, protože ví, co mě souží.
Vládce tohoto věku se mě hodlá zmocnit a zničit mé smýšlení obrácené k Bohu. Nuže, ať mu nikdo z vás, kteří jste u toho, není nápomocen; postavte se naopak za mě, na Boží stranu. Neměli byste mít v ústech Ježíše Krista, ale srdcem toužit po světě. Kéž ve vás nepřebývá závist. A ani kdybych vás osobně o něco žádal, nevěřte mi, ale raději věřte tomu, co vám teď píšu, neboť vám píšu jako živý, který touží zemřít. Má touha je ukřižována a žádný oheň pozemské žádosti už ve mně neplane, to spíš je ve mně živá, mluvící voda, která mi uvnitř říká: „Vzhůru k Otci!“ Nekochám se pomíjejícím pokrmem ani radovánkami tohoto života, chci chléb Boží, to jest tělo Ježíše Krista, ze semene Davidova, a za nápoj chci jeho krev, to jest lásku nepomíjející.
Nechci už žít podle lidí. Ale bude to tak, jestliže si to budete přát. Přejte, aby i vám bylo přáno. Jen ve stručnosti vás prosím. Věřte mi! Sám Ježíš Kristus vám to zjeví, že mluvím pravdu, a to jsou ústa, která nelžou, jimi přece mluví sám Otec.
Proste za mě, abych došel cíle. Nepsal jsem vám podle těla, ale podle smýšlení Božího. Půjdu-li na smrt, přáli jste mi; jestliže však toho nebudu uznán hodným, nenáviděli jste mě.
Pamatujte při své modlitbě na církev v Sýrii, jejímž pastýřem je teď místo mne Bůh. Sám Ježíš Kristus na ni bude dohlížet a také vaše láska. Já se však stydím k ní počítat a nejsem toho ani hoden, neboť jsem z nich poslední a nedochůdče.1 Ale budu někým, jestliže se mi dostane milosrdenství a dosáhnu Boha. Zdraví vás můj duch a láska církví, které mne přijaly ve jménu Ježíše Krista, a ne jako obyčejného pocestného. Vždyť dokonce ty, které nebyly při cestě, kudy jsem sám měl jít, mne předcházely do jednotlivých měst.
1 Srov. 1 Kor 15,8.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Teď pro vás trpím, ale raduji se z toho, * protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap; má z toho prospěch jeho tělo, to je církev.
O to usilovně pracuji a zápasím, jak mi on k tomu dává sílu a jak se ona ve mně mocně projevuje. * Protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap; má z toho prospěch jeho tělo, to je církev.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, od tebe pochází všechno dobré; slyš naše pokorné prosby a dej, abychom tebou vedeni poznávali, co je správné, a s tvou pomocí to také konali. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
(zobrazit zakončení)Text © Česká biskupská konference, 2018
breviar.cz © 1999-2025 Juraj Vidéky