Z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

11,30 – 12,13

Apoštol se chlubí svou slabostí

^11,30Když už se musím chlubit, chci se chlubit svou slabostí. ³¹Bůh a Otec Pána Ježíše – který je velebený navěky – ví, že nelžu. ³²V Damašku místodržitel krále Arety dal město Damašek hlídat, aby se mě zmocnil. ³³Ale byl jsem spuštěn v koši otvorem v hradbách, a tak jsem jeho rukám unikl.

^12,1Když už to chlubení musí být – ač to není k ničemu – přejdu k viděním a zjevením od Pána. ²Znám jednoho křesťana, který byl před čtrnácti lety uchvácen až do třetího nebe. Nevím, zdali byl v těle, nevím, zdali byl mimo tělo. To ví Bůh. ³A vím o tom člověku, že byl uchvácen do ráje – zdali byl v těle, či mimo tělo, to nevím, to ví Bůh – ⁴a že uslyšel slova nevyslovitelná, která člověk nesmí vyřknout. ⁵Tímto člověkem se budu chlubit; sebou se však chlubit nebudu, leda svými slabostmi. ⁶Kdybych se totiž chtěl pochlubit, nebudu nerozumný, protože budu mluvit pravdu. Ale nechám toho, aby mě někdo nepokládal za něco více, než co vidí, že jsem, nebo než co o mně slyší.

⁷Abych se pro vznešenost těch zjevení nepyšnil, byl mi dán do těla osten, posel to satanův, aby mě bil (do tváře). To proto, aby se mě nezmocňovala pýcha. ⁸Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby mě toho zbavil. ⁹Ale on mi řekl: „Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti.“ Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula Kristova moc. ¹⁰Proto s radostí přijímám slabosti, příkoří, nouzi, pronásledování a úzkosti (a snáším to) pro Krista. Neboť když jsem slabý, právě tehdy jsem silný.

¹¹Tak jsem se stal nemoudrým; vy jste mě k tomu přinutili. Mou obhajobu jste vlastně měli dělat vy. Já přece nejsem v ničem pozadu za těmi nadapoštoly, třebaže sám nejsem nic. ¹²Mohli jste však (na mně) poznat u vás (rozlišovací) známky apoštola: krajní trpělivost, znamení, zázraky a mocné skutky. ¹³V čem jste byli tedy zkráceni proti ostatním církevním obcím? Snad v tom, že já jsem vám na obtíž nepřipadl. Odpusťte mi tu křivdu.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

2 Kor 12,10.9; 4,7

S radostí přijímám slabosti a snáším to pro Krista. Neboť když jsem slabý, právě tehdy jsem silný. * Neboť síla milosti se tím zřejměji projeví ve slabosti.

Poklad víry máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu. * Neboť síla milosti se tím zřejměji projeví ve slabosti.

Z listu svatého Ignáce Antiochijského, biskupa a mučedníka, Polykarpovi

(Inscriptio, nn. 1,1 – 4,3: Funk 1,247-249)

Všechno máme snášet kvůli Bohu, aby i on snesl nás

Ignác, zvaný též Theoforos, přeje Polykarpovi, biskupu církve smyrenské, jehož biskupem je Bůh Otec a Pán Ježíš Kristus, vše dobré.

Velmi chválím tvé zbožné smýšlení, jakoby založené na nepohnutelné skále, a vážím si toho, že se mi dostalo cti setkat se s tvou bezúhonnou tváří; kéž bych se z ní v Bohu vždycky radoval. Napomínám tě skrze milost, v niž jsi oděn, abys stále usilovněji závodil a všecky pobádal, aby byli spaseni. Zastávej své místo s veškerou tělesnou i duchovní pečlivostí. Starej se o jednotu, nad niž nic lepšího není. Všechny snášej, jako tebe snáší Pán. Všechny zachovej v lásce, jako až doposud. Neustále se modli, pros ještě o dokonalejší rozum, než máš. Bdi s neúnavným duchem. S každým jednotlivě mluv v souladu s Bohem, snášej nemoci všech¹ jako dokonalý bojovník. Kde je víc námahy, tam je i větší odměna.

Budeš-li milovat dobré učedníky, z toho ti chvála nevzejde;² spíš si s mírností získávej nakažené. Neléčí se všechny rány stejnou náplastí. Při horečce dávej mokré obklady. Ve všem buď chytrý jako had a prostý jako holubice.³ Proto jsi tělesný i duchovní, abys vlídně jednal se vším, co se ti objeví před očima; pokud jde o věci neviditelné, pros, aby ti byly zjeveny, aby ti nic nechybělo a abys oplýval všemi dary milosti. Jako si kormidelník žádá vítr a ten, koho zastihla bouře, si žádá přístav, žádá si tato doba tebe, abys spolu se svými dosáhl Boha. Žij střízlivě jako Boží bojovník; neboť odměnou je neporušitelnost a věčný život, o němž jsi i ty přesvědčen. V každém ohledu přináším jako oběť za tebe svůj život a své okovy, kterým jsi projevil úctu.

Lidmi, kteří se zdají být věrohodní, ale učí odlišným věcem, se nedej zviklat. Stůj pevně jako kovadlina pod údery. Velký bojovník přijímá rány a vítězí. Hlavně však máme všechno snášet kvůli Bohu, aby i on snesl nás. Buď ještě horlivější než jsi. Porozuměj době. Očekávej toho, který je nad časem, bez času, neviditelný, který se kvůli nám stal viditelným, nehmatatelný, bez utrpení, který kvůli nám ale trpěl, který pro nás všecko podstoupil.

Nezanedbávej vdovy; po našem Pánu starej se o ně ty. Nic ať se neděje bez tvého souhlasu a ty nic nedělej bez Boha, jako ani neděláš. Buď pevný. Shromáždění ať jsou co nejčastěji, každého zvi jednotlivě. Otroky a otrokyně nepřehlížej, ale ať se ani oni nevyvyšují, raději ať pro slávu Boží ještě více slouží, aby od Boha dosáhli lepší svobody. Ať netouží po tom, abyste je ze společných prostředků vykupovali, protože by se mohli stát otroky chtivosti.

¹ Srov. Iz 53,4. ² Srov. Lk 6,12. ³ Srov. Mt 10,16.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

1 Tim 6,11.12; srov. 2 Tim 2,10

Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. * Dobře bojuj pro víru, zmocni se věčného života.

Všecko snášej kvůli vyvoleným, aby také oni došli spásy. * Dobře bojuj pro víru, zmocni se věčného života.