☰
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
(použít hymny k volnému výběru)
Veseliž se již nyní
všeliký člověk věrný,
v Bohu, svém spasiteli,
věrných svých vykupiteli.
Přišlo nám utěšení
z Božího navštívení,
z milosrdenství jeho,
nám v Kristu učiněného.
Co je nad to sladšího
a co radostnějšího,
nežli k Bohu přijíti,
naději spasení míti.
Po smutku a žalosti
dá Bůh pravé radosti
do srdce truchlivého;
v Bohu je proměna všeho.
Cestu zjevil z bezcestí
pro své milosrdenství,
kde bylo zahynutí,
tam Bůh dává věčné žití.
ŽALMY
(zobrazit Sláva Otci)1. ant. Hospodine, můj Bože, velebností a vznešeností ses oděl, světlem se halíš jako pláštěm, aleluja.
1Veleb, duše má, Hospodina! *
Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký!
Velebností a vznešeností ses oděl, *
2světlem se halíš jako pláštěm.
Napjals nebesa jak stanovou plachtu, *
3nad vodami jsi zbudoval své síně.
Z mraků si děláš svůj vůz, *
kráčíš na perutích větru.
4Větry si volíš za své posly, *
za své služebníky plameny ohně.
5Zemi jsi založil na jejích základech, *
nezakolísá na věčné věky.
6Oceánem jsi ji přikryl jako šatem, *
nad horami stanuly vody.
7Utekly před tvou hrozbou, *
zděsily se před rachotem tvého hromu.
8Hory se zvedly, údolí klesla *
na místo, kterés jim určil.
9Vymezil jsi hranici, kterou nesmějí přejít, *
aby znovu nepřikryly zemi.
10Pramenům dáváš stékat v potoky, *
které plynou mezi horami.
11Napájejí všechnu polní zvěř, *
divocí osli hasí svou žízeň.
12Podél nich hnízdí nebeské ptactvo, *
ve větvích švitoří svou píseň.
Ant. Hospodine, můj Bože, velebností a vznešeností ses oděl, světlem se halíš jako pláštěm, aleluja.
2. ant. Hospodin dává chléb jako pokrm, i víno k radosti lidského srdce, aleluja.
13Ze svých komor zavlažuješ hory, *
země se sytí plody tvého díla.
14Dáváš růst trávě pro dobytek, *
bylinám užitečným člověku,
aby dobýval ze země chléb *
15i víno k radosti lidského srdce,
aby olejem rozjasnil tvář *
a chléb aby posílil srdce člověka.
16Sytí se Hospodinovo stromoví, *
libanonské cedry, které zasadil.
17Tam si ptáci stavějí hnízda, *
jedle jsou domovem čápům.
18Vysoké hory kozorožcům, *
jezevcům jsou útulkem skály.
19Měsíc jsi udělal, aby určoval čas, *
i slunce ví, kdy má zapadnout.
20Když přivádíš tmu a nastává noc, *
potuluje se v ní kdejaké lesní zvíře.
21Lvíčata řvou po kořisti *
a žádají od Boha svůj pokrm.
22Když vychází slunce, stahují se *
a uléhají do svých doupat.
23Tu vychází člověk ke svému dílu, *
ke své práci až do večera.
Ant. Hospodin dává chléb jako pokrm, i víno k radosti lidského srdce, aleluja.
3. ant. Bůh viděl všechno, co udělal, a bylo to velmi dobré, aleluja.
24Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! †
Všechno jsi moudře učinil, *
země je plná tvého tvorstva.
25Zde moře mohutné a široširé, †
v něm nespočetné hemžení *
živočichů drobných i velkých.
26Po něm plují lodi *
i leviatan, jehož jsi stvořil, aby si v něm hrál.
27Všichni čekají od tebe, *
že jim dáš obživu v pravý čas.
28Ty jim dáváš, a oni sbírají, *
otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary.
29Děsí se, když skryješ svou tvář, †
hynou, když vezmeš jim život, *
a vracejí se do svého prachu.
30Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, *
a obnovuješ tvář země.
31Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, *
ať se Hospodin těší ze svého díla!
32Když pohlédne na zemi, chvěje se, *
když se dotkne hor, dýmají.
33Chci zpívat Hospodinu, pokud žiji, *
opěvovat chci svého Boha, dokud budu.
34Kéž se mu líbí má píseň; *
má radost bude v Hospodinu.
35Kéž na zemi vyhynou hříšníci, †
bezbožní ať už nejsou! *
Veleb, duše má, Hospodina!
Ant. Bůh viděl všechno, co udělal, a bylo to velmi dobré, aleluja.
Blahoslavené jsou vaše oči, že vidí,
a vaše uši, že slyší.
(skrýt plné znění krátkých zpěvů)
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhé knihy Samuelovy
Davidovo pokání
12,1Hospodin poslal k Davidovi proroka Nátana. Když k němu přišel, řekl mu: „V jednom městě byli dva muži, jeden bohatý a druhý chudý. 2Boháč měl velký počet bravu a skotu, 3a chudák neměl vůbec nic, jen jednu ovečku, kterou si koupil. Tu choval a ona rostla u něho spolu s jeho dětmi. Jedla z jeho skývy a pila z jeho misky a spávala v jeho klíně; byla mu jako dcera. 4Přišla pak návštěva k boháči. Bylo mu líto vzít ze svých ovcí a ze svého skotu a připravit pohoštění pocestnému, který k němu přišel, proto vzal ovečku toho chudáka a připravil ji muži, který k němu přišel.“ 5David vzplanul velkým hněvem proti tomu člověku a řekl Nátanovi: „Jako že je živ Hospodin, člověk, který to udělal, zasluhuje smrt! 6Ovci nahradí čtyřnásobně za to, že se dopustil takové věci a neměl slitování.“
7Nátan řekl Davidovi: „Ty jsi ten muž! Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem tě pomazal za krále nad Izraelem a já jsem tě vysvobodil ze Saulovy ruky. 8Dal jsem ti dům tvého pána i jeho ženy, dal jsem ti dům Izraele a Judy. Kdyby to bylo málo, cokoli jiného bych ti přidal. 9Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem, že jsi učinil, co je zlé v jeho očích? Chetitu Uriáše jsi zabil mečem a jeho ženu sis vzal za manželku, zabil jsi ho mečem Ammonových synů. 10Proto se již nikdy nevzdálí meč od tvého domu za to, že jsi pohrdl Hospodinem, když jsi vzal manželku Chetity Uriáše, a udělals ji svou ženou. 11Tak praví Hospodin: Hle, dám povstat neštěstí proti tobě z tvého vlastního domu: před tvýma očima vezmu tvé ženy a dám je tvému příbuznému a on bude spát s tvými manželkami před očima tohoto slunce. 12Tys jednal skrytě, já však udělám tuto věc před celým Izraelem a na slunci!“
13David řekl Nátanovi: „Zhřešil jsem proti Hospodinu!“ Nátan Davidovi odpověděl: „I Hospodin ti odpouští hřích, nezemřeš; 14svým jednáním jsi však urazil Hospodina, proto syn, který se ti narodil, musí zemřít!“ 15Nátan se pak vrátil domů.
Hospodin tedy ranil dítě, které Uriášova manželka porodila Davidovi, 16a těžce onemocnělo. David se obrátil k Bohu kvůli chlapečkovi a přísně se postil, šel a trávil noci leže na zemi. 17Dvořané jeho domu dělali vše možné, aby ho pohnuli vstát ze země, on však nechtěl a nejedl s nimi.
18Sedmého dne dítě zemřelo. Davidovi služebníci se mu báli oznámit, že dítě zemřelo. Říkali: „Když dítě bylo ještě naživu, domlouvali jsme mu, ale neuposlechl nás. Jak bychom mu teď mohli říci: ‚Dítě zemřelo?‘ Provedl by něco zlého.“ 19Když David viděl, že si jeho služebníci šeptají, porozuměl, že dítě zemřelo. David se tedy svých služebníků zeptal: „Dítě zemřelo?“ Odvětili: „Zemřelo.“
20A David vstal ze země, umyl se, pomazal se, převlékl si oděv, vešel do Hospodinova domu a klaněl se. Pak vstoupil do svého domu a požádal, aby mu předložili chléb, a jedl. 21Jeho služebníci mu pravili: „Jak můžeš takto jednat? Dokud dítě bylo naživu, postil ses a plakal. Jakmile dítě zemřelo, vstaneš a jíš chléb.“ 22Odvětil: „Dokud dítě ještě žilo, postil jsem se a plakal, neboť jsem si říkal: Kdoví, zda se Hospodin nade mnou neslituje a zda dítě nezůstane naživu. 23Teď zemřelo. Proč bych se měl postit? Což je mohu ještě přivést zpět? Já půjdu k němu, ale ono se ke mně nevrátí.“
24Pak David potěšil svou ženu Batšebu, vešel k ní a spal s ní. I porodila syna a on mu dal jméno Šalomoun. Toho si Hospodin zamiloval 25a ohlásil skrze proroka Nátana, že ho mají pojmenovat Jedidjáš (to je Hospodinův miláček) kvůli Hospodinu.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Modl. Manasse 9.10.12; Žl 51 (50),5.6
Mých hříchů je větší množství než písku v moři, pro velikost své viny nejsem hoden pohlédnout k nebi. * Vzbudil jsem tvůj hněv a spáchal jsem, co je před tebou zlé.
Já svou nepravost uznávám, můj hřích je stále přede mnou, proti tobě jsem se prohřešil. * Vzbudil jsem tvůj hněv a spáchal jsem, co je před tebou zlé.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého Augustina, biskupa
(Serm. 19,2-3: CCL 41,252-254)
Zkroušený duch, to je oběť Bohu
Uznávám svou nepravost,1 říká David. Já svůj hřích připouštím, ty jej odpouštěj. Nikdy se nemůžeme domnívat, že žijeme dobře a že jsme bez hříchu. Chválou našeho života by mělo být, že prosíme o odpuštění. Ale nešťastní lidé bez naděje si svých hříchů nevšímají, zato jsou zvědaví na hříchy jiných. Nehledají, co by mohli napravit, ale co by mohli roztrhat. A protože sami pro sebe nemají omluvu, jsou vždycky ochotni obvinit druhého. Ne tak David, ten nám dal příklad, jak se modlit a činit zadost Bohu. Říká: Neboť já svou nepravost uznávám a můj hřích je stále přede mnou.2 Nezaměřuje se na hříchy druhých, ale sám sebe volá před svůj soud, nemazlí se se sebou, ale jde do sebe a proniká až do hlubin srdce. Nešetří se, a proto není drzost, že prosí, aby byl ušetřen.
Chceš se smířit s Bohem? Nauč se, co máš udělat sám se sebou, aby se Bůh s tebou smířil. Všimni si, co stojí v témže žalmu. Čte se tam: Kdybys chtěl oběti, přinesl bych ti je; tobě však na zápalných obětech nezáleží.3 Zůstaneš tedy bez obětí? Nebudeš obětovat nic? Žádnou obětí nehodláš usmířit Boha? Co jsi říkal? Kdybys chtěl oběti, přinesl bych ti je; tobě však na zápalných obětech nezáleží. Čti dál, poslouchej a mluv: Zkroušený duch, to je oběť Bohu; srdcem zkroušeným a pokorným, Bože, nepohrdneš.4 Cos chtěl obětovat, jsi musel zavrhnout, ale přišels na to, co bys obětovat mohl. Jako tvoji praotcové jsi přiváděl k oběti dobytek, říkalo se tomu zápalná oběť. Kdybys chtěl oběti, přinesl bych ti je. Jenže ty je nechceš, a přece bys nějakou oběť chtěl.
Na zápalných obětech ti nezáleží, říká David. Nezáleží-li ti na zápalných obětech, že bych ti nemohl obětovat vůbec nic? Kdepak. Zkroušený duch, to je oběť Bohu; srdcem zkroušeným a pokorným, Bože, nepohrdneš. Máš tedy co obětovat. Nemusíš obhlížet stáda a vypravovat lodi do dalekých zemí pro kadidlo a vonná koření. Hledej ve svém srdci, co by bylo Bohu milé. Je nutné srdce zkrušit. Bojíš se, že by ve zkroušenosti zahynulo? Máš tam přece: Stvoř mi čisté srdce, Bože.5 Nuže, má-li být čisté srdce stvořeno, musí být nečisté zkrušeno.
Když hřešíme, měli bychom se ošklivit sobě samým, protože Bohu se hříchy oškliví. A protože bez hříchu nejsme, buďme Bohu podobni aspoň v tom, že se nám nebude líbit totéž co jemu. Aspoň zčásti se spojíš s vůlí Boží, když se ti na sobě samém nelíbí to, co nenávidí ten, který tě učinil.
1 Žl 51 (50),5. 2 Tamtéž. 3 Srov. Žl 51 (50),18. 4 Srov. Žl 51 (50),19. 5 Žl 51 (50),12.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Mé hříchy mě zasáhly jako šípy, ale dřív než se mé rány rozbolaví, * uzdrav mě lékem lítosti, Pane, můj Bože.
Stvoř mi čisté srdce, Bože, obnov ve mně ducha vytrvalosti. * Uzdrav mě lékem lítosti, Pane, můj Bože.
(zobrazit prodloužené slavení vigilie pro modlitbu se čtením)
CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme (zobrazit)
Bože, tebe chválíme.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tvůj Syn se ponížil, aby zachránil svět a vysvobodil lidstvo z otroctví hříchu; naplň nás radostí z vykoupení a dej, ať tato naše radost dozraje v radost věčnou. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
(zobrazit zakončení)Text © Česká biskupská konference, 2018
breviar.cz © 1999-2025 Juraj Vidéky