☰
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
(použít hymny k volnému výběru)
Kristus Pán praví:
Ti, kdo zachovají
slovo moje s věrností,
smrti neokusí na věčnosti.
Kdo slyší slova
a je zachovává,
ten je blahoslavený,
a bude do slávy uvedený.
Písmo nám svědčí,
že pro slovo Boží
musí mnoho trpěti,
kdo se chce Krista zde přidržeti.
Nic se nebojme,
jenom v pravdě stůjme,
věříce jeho řeči
doufejme v pomoc jeho a péči.
Státi bezpečně
budem ustavičně
v jeho svatém učení,
neopustí nás až do skončení.
Ó milý Pane,
dej, ať v nás zůstane
užitek slova tvého,
přiveď nás do království věčného.
ŽALMY
(zobrazit Sláva Otci)1. ant. Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech. †
2Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech, *
† po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost.
3Řekl jsi totiž: „Navěky je založena milost.“ *
Na nebi jsi upevnil svou věrnost.
4„Smlouvu jsem sjednal se svým vyvoleným, *
přísahal jsem Davidovi, svému služebníku:
5Navěky zajistím tvůj rod *
a tvůj trůn zbuduji na všechna pokolení.“
6Nebesa oslavují tvé divy, Hospodine, *
a tvou věrnost shromáždění svatých.
7Neboť kdo se může v oblacích rovnat Hospodinu, *
kdo z Božích synů se podobá Pánu?
8Bůh je strašný ve sboru svatých, *
veliký a hrozný nad všechny kolem sebe.
9Hospodine, Bože zástupů, kdo je jako ty? *
Mocný jsi, Hospodine, a tvá věrnost tě obklopuje.
10Ty vládneš nad nezkrotným mořem, *
ty poutáš jeho vzduté vlny.
11Tys probodl a rozdupal Rahab, *
svým silným ramenem jsi rozptýlil své nepřátele.
12Tvá jsou nebesa, tvá je i země, *
založil jsi svět a vše, co jej plní.
13Sever i jih jsi stvořil, *
Tábor a Hermon plesají v tvém jménu.
14Tvé rámě je mocné, *
silná je tvá ruka, zdvižena tvá pravice.
15Spravedlnost a právo jsou základem tvého trůnu, *
milost a věrnost před tebou kráčejí.
16Šťastný je lid, který dovede oslavovat, *
chodí, Hospodine, v záři tvé tváře.
17V tvém jménu jásají ustavičně *
a honosí se tvou spravedlností.
18Neboť ty jsi leskem jejich moci *
a tvou přízní roste naše síla.
19Vždyť náš vladař náleží Hospodinu, *
náš král Svatému Izraele.
Ant. Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech.
2. ant. Kristus, Syn Boží, pochází jako člověk z rodu Davidova.
20Kdysi ve vidění jsi mluvil ke svým zbožným a řekls: †
„Jinochu jsem dal přednost před bojovníkem, *
povýšil jsem vyvoleného z lidu.
21Nalezl jsem Davida, svého služebníka, *
pomazal jsem ho svým svatým olejem,
22pevně ho drží má ruka *
i mé rámě ho posiluje.
23Nepřítel ho neoklame, *
zvrácený člověk ho nepokoří.
24Zničím před ním jeho protivníky *
a pobiji ty, kdo ho nenávidí.
25Má věrnost a láska ho budou provázet, *
ve jménu mém zmohutní jeho síla.
26Položím jeho ruku na moře *
a na řeky jeho pravici.
27On mě bude vzývat: Ty jsi můj otec, *
můj Bůh a skála mé spásy.
28Já pak ho ustanovím prvorozeným synem, *
nejvyšším mezi králi země.
29Navěky mu zachovám svou milost, *
má smlouva s ním platit nepřestane.
30Dám věčné trvání jeho rodu, *
jeho trůn bude jako věk nebes.“
Ant. Kristus, Syn Boží, pochází jako člověk z rodu Davidova.
3. ant. Přísahal jsem Davidovi, svému služebníku; jeho potomstvo potrvá navěky.
31„Jestliže jeho synové opustí můj zákon *
a nebudou jednat podle mých příkazů,
32jestliže poskvrní má ustanovení *
a nezachovají má přikázání:
33potrestám metlou jejich nepravost *
a ranami jejich provinění.
34Svou milost mu však neodejmu *
a svou věrnost neporuším.
35Nezapřu svoji smlouvu, *
výrok svých rtů nepozměním.
36Jednou provždy jsem přísahal při své svatosti, *
jistě neselžu Davidovi.
37Jeho potomstvo potrvá navěky, *
jeho trůn bude přede mnou jako slunce,
38jako měsíc, který je upevněn navěky, *
věrný svědek na nebi.“
Ant. Přísahal jsem Davidovi, svému služebníku; jeho potomstvo potrvá navěky.
Hospodine, tvé slovo osvěcuje,
nezkušenému dává moudrost.
(skrýt plné znění krátkých zpěvů)
PRVNÍ ČTENÍ
Z první knihy Makabejské
Juda Makabejský
1Na jeho místo nastoupil jeho syn Juda, zvaný Makabejský. 2Pomáhali mu všichni bratři a ti, kdo se přidali k jeho otci, a s nadšením vedli boj Izraele.
3Juda rozšířil slávu svého lidu, oblékl pancíř jako obr, oděl se vojenskou zbrojí, podstupoval bitvu za bitvou a jeho meč byl záštitou celého šiku. 4Svými činy se podobal lvu, lvímu mláděti řvoucímu na kořist. 5Vyhledával a pronásledoval odpadlíky od Zákona, upaloval ty, kdo týrali jeho lid. 6Odpadlíci ze strachu před ním utíkali, budil děs u všech, kdo přestupují Zákon, jeho rukama se zdárně uskutečňovala záchrana. 7Způsobil trpké chvíle mnohým králům, svými činy potěšil Jakuba, navěky bude požehnaná jeho památka. 8Procházel judskými městy, hubil v nich bezbožné, odvracel Boží hněv od Izraele, 9proslavil se až na konec země a shromáždil ty, kdo byli na pokraji záhuby.
10Apollonios shromáždil pohany a velké vojsko ze Samařska, aby bojoval s Izraelem. 11Když se to Juda dozvěděl, vytrhl proti němu, porazil ho a zabil. Mnoho raněných padlo a ostatní se rozutekli. 12Ukořistili jejich výzbroj a Juda si vzal Apolloniův meč, se kterým pak bojoval po všechny dny. 13I uslyšel Seron, vůdce syrského vojska, že Juda u sebe shromáždil zástup, sbor věrných, odhodlaných k boji, 14a řekl: „Porazím Judu a s ním ty, kdo znevážili králův výnos, získám si tak věhlas a proslavím se v království.“ 15Vytáhl do boje a s ním i silný zástup bezbožných, aby mu pomohli pomstít se na synech izraelských.
16Přiblížil se až k cestě u Bethoronu a Juda mu vyšel vstříc s nepatrným vojskem. 17Když (Izraelci) uviděli vojsko postupující proti nim, řekli Judovi: „Je nás hrstka, jak budeme moci bojovat proti tak veliké přesile? A ke všemu jsme dnes vysílení hladem.“ 18Juda odpověděl: „Množství lidí může být snadno zdoláno hrstkou, z hlediska nebes není rozdíl zachránit malým nebo velkým počtem. 19Vítězství ve válce nezáleží na množství vojska, síla přichází shůry. 20Jdou proti nám plni pýchy a zloby, aby vyhladili nás i naše ženy a děti, aby nás oloupili. 21My však bojujeme za svůj život a za své zákony. 22Sám Pán je rozdrtí před našima očima, nebojte se jich!“
23Sotvaže skončil, ihned se vrhl na nepřítele a Seron i jeho vojsko byli rozdrceni. 24Pronásledovali ho od cesty k Bethoronu až do roviny; kolem osmi set mužů padlo, ostatní utekli do země Filišťanů. 25Na okolní národy padla bázeň a začali mít hrůzu z Judy a jeho bratrů. 26Jeho jméno proniklo až ke králi, mezi pohany se vyprávělo o jeho bitvách.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Táhnou na nás ve velkém množství se zpupností a pýchou; vy však se jich nebojte, * neboť vítězství ve válce nezávisí na množství vojska, ale na síle, která přichází z nebe.
My budeme bojovat za své životy a za své zákony a sám Pán je rozdrtí před naší tváří. * Neboť vítězství ve válce nezávisí na množství vojska, ale na síle, která přichází z nebe.
DRUHÉ ČTENÍ
Z „Katechezí“ svatého Cyrila Jeruzalémského, biskupa
(Cat. 5, De fide et symbolo, 10-11: PG 33,518-519)
Síla víry působí, co přesahuje lidské schopnosti
Pro víru máme sice jen jediné slovo, ale označuje dvě rozdílné skutečnosti.
První druh víry se týká obsahu učení: spočívá ve vzepětí duše k nějaké skutečnosti a v souhlasu s ní a je pro duši užitečná, jak říká Pán: Kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má věčný život a nepodléhá soudu.1 A jinde: Kdo věří v Syna, není souzen,2 ale přešel už ze smrti do života.3
Jak veliká je Boží láska k lidem! Spravedliví došli zalíbení u Boha po mnohaletém soužení. A to, čeho oni dosáhli, když se po dlouhou řadu let horlivě snažili sloužit Bohu, aby se mu zalíbili, to tobě dává Ježíš v jediném okamžiku jako dar. Jestliže uvěříš, že Ježíš Kristus je Pán a že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen4 a přenesen do ráje tím, který tam uvedl lotra.5 A nepochybuj, že se to nemůže stát. Vždyť ten, který spasil na posvátné Golgotě lotra za jediný okamžik víry, spasí i tebe, když uvěříš.
Druhý druh víry nám uděluje sám Kristus jako milost. Jednomu totiž Duch dává dar moudrosti, jinému zase tentýž Duch poskytuje poznání: jinému se opět dostává víry od téhož Ducha, jiný zase má dar uzdravovat.6
Tato víra udělovaná Duchem jako milost se netýká pouze obsahu učení, ale mocně působí to, co přesahuje lidské schopnosti. Kdo má tuto víru, řekne této hoře: Přesuň se odtud tam; a přesune se.7 Když to někdo řekne s vírou, to znamená, že nebude pochybovat ve svém srdci, ale bude věřit, že se to stane, dostane tu milost.8
Právě o této víře je řečeno: Budete-li mít víru jako hořčičné zrnko.9 Hořčičné zrnko je totiž co do velikosti maličké, ale je nabito úžasnou energií. I když je zaseto na stísněném prostoru, mohutně se rozvětvuje a když vyroste, může poskytovat úkryt i nebeskému ptactvu.10 Zrovna tak působí víra v duši neočekávaně veliké věci. Duše zalitá světlem víry přemýšlí totiž o Bohu, a nakolik je toho schopna, ho poznává. Obchází končiny světa, a ještě než nastane konec času, vidí již soud a naplnění daných zaslíbení.
Měj tedy tu první víru, která závisí na tobě a směřuje k Bohu, abys od Boha dostal tu druhou, která působí to, co přesahuje lidské schopnosti.
1 Jan 5,24. 2 Srov. Jan 3,18. 3 Jan 5,24. 4 Srov. Řím 10,9. 5 Srov. Lk 23,43. 6 1 Kor 12,8.9. 7 Mt 17,20. 8 Srov. Mk 11,23. 9 Mt 17,20. 10 Srov. Mt 13,31-32.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Víme, že člověk je uznán za spravedlivého jen tehdy, když uvěří v Ježíše Krista, a ne když dělá skutky, jak je nařizuje Zákon. * My jsme přijali víru v Ježíše Krista, a tak jsme byli uznáni za spravedlivé proto, že jsme uvěřili v Krista.
Bůh ho ustanovil jako smírnou oběť, která působí skrze víru. * My jsme přijali víru v Ježíše Krista, a tak jsme byli uznáni za spravedlivé proto, že jsme uvěřili v Krista.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí a milosrdný Bože, ty nám dáváš všechnu potřebnou milost, abychom ti mohli správně a věrně sloužit; zbav nás všeho, co nám brání v plnění tohoto našeho poslání, ať bezpečně směřujeme k svému cíli a splní se na nás tvá zaslíbení. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
(zobrazit zakončení)Text © Česká biskupská konference, 2018
breviar.cz © 1999-2025 Juraj Vidéky