¹⁰⁵Svítilnou mým nohám je tvé slovo *

a světlem mé stezce.

¹⁰⁶Přísahám a pevně si umiňuji, *

že budu dbát na tvá spravedlivá rozhodnutí.

¹⁰⁷Jsem velmi soužen, Hospodine, *

dej mi život podle svého slova.

¹⁰⁸Sliby mých úst přijmi, Hospodine, *

a nauč mě svým rozhodnutím!

¹⁰⁹Můj život je stále v nebezpečí, *

ale nezapomínám na tvůj zákon.

¹¹⁰Bezbožníci pro mě nastrojili léčku, *

ale nezbloudil jsem od tvých nařízení.

¹¹¹Mým dědictvím navěky jsou tvá přikázání, *

neboť jsou radostí mého srdce.

¹¹²Přiměl jsem své srdce plnit tvé příkazy, *

trvale a přesně.

²Bože, prosím, vysvoboď mě, *

Hospodine, na pomoc mi pospěš!

³Nechť se zardí hanbou, *

kdo mě touží zničit;

nechť ustoupí s pohanou, *

kdo se těší z mého neštěstí.

⁴Ať couvnou k vlastní potupě, *

kdo se mi posmívají!

⁵Nechť jásají, v tobě se radují *

všichni, kdo tě hledají,

ať mohou stále říkat: „Buď veleben Hospodin!“ *

kdo touží po tvé pomoci.

⁶Já jsem jen chudák a ubožák, *

Bože, na pomoc mi pospěš!

Tys můj pomocník, můj zachránce: *

Hospodine, neprodlévej!

²Velebíme tě, Bože, velebíme *

a vzýváme tvé jméno, vypravujeme o tvých divech.

³„Až stanovím vhodnou dobu, *

já sám budu soudit spravedlivě.

⁴I kdyby se země třásla, i všichni, kdo ji obývají, *

já pevně držím její sloupy.

⁵Říkám vzdorným: ‚Zanechte vzdoru‘, *

říkám bezbožným: ‚Nezdvihejte pyšně hlavu‘.

⁶Nezdvihejte pyšně hlavu proti Nejvyššímu, *

nemluvte drze proti Bohu!

⁷Spravedlnost nepřijde od východu ani od západu, *

z pustiny ani z hor,

⁸ale Bůh je soudce, *

jednoho ponižuje, druhého povyšuje.

⁹Neboť Hospodin má v ruce číši, *

v ní šumí víno silně kořeněné.

Dává z ní napít: vylokají je až po kvasnice, *

pít musí všichni bezbožníci země!“

¹⁰Já však budu navždy jásat, *

zpívat Jakubovu Bohu.

¹¹Rozdrtím úplně pýchu bezbožníků, *

vynikne moc spravedlivých.