☰
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
(použít hymny k volnému výběru)
Věrná duše, radostně
máš Krále přijmouti,
srdce jemu poddati,
co starého, vše obnoviti
a na jeho příchod čekati
a s nadějí vstříc jemu jíti.
Neb on rychle pospíchá
svůj lid navštíviti,
pokoj s sebou přinésti,
zarmoucené obveseliti,
z moci hříchů vysvoboditi,
příbytek svůj u nás najíti.
V světle choďme, nebluďme,
ke Kristu se znejme
a v pravdě jemu služme,
s toužebným hlasem ho žádejme,
aby ráčil nás navštíviti,
svou milostí obohatiti.
Bychom v ní zde společně
vždycky přebývali,
do konce setrvali,
navěky v nebi kralovali,
dej nám to, Kriste přežádoucí,
ó Králi, Pane všemohoucí.
ŽALMY
(zobrazit Sláva Otci)1. ant. Miluji tě, Hospodine, má sílo. †
2Miluji tě, Hospodine, má sílo, *
3† Hospodine, má skálo, mé útočiště; zachránce můj!
Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám, *
můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má!
4Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála, *
a od svých nepřátel budu vysvobozen.
5Obklopil mě smrtící příboj, *
přepadly mě záhubné přívaly,
6ovinula mě osidla podsvětí, *
ohrozily mě léčky smrti.
7Ve své tísni jsem vzýval Hospodina, *
k svému Bohu jsem volal o pomoc:
Ze své svatyně slyšel můj hlas, *
mé volání proniklo k jeho sluchu.
Ant. Miluji tě, Hospodine, má sílo.
2. ant. Hospodin mě vysvobodil, protože mě má rád.
8Zachvěla se a zatřásla země, †
zakolísaly základy hor *
a zachvěly se, neboť vzplál hněvem.
9Vystoupil kouř z jeho chřípí, †
sžírající oheň z jeho úst, *
žhavé uhlí od něho vzplálo.
10Nebesa sklonil a sestoupil, *
černý mrak byl pod jeho nohama.
11Jel na cherubu a letěl, *
nesl se na křídlech větru.
12Jako rouchem se temnotou oděl, *
zahalil se do tmavých vod, do hustých mračen.
13Bleskem v jeho dohledu *
vzplálo žhavé uhlí.
14Z nebe Hospodin zahřměl, *
Nejvyšší zaburácel svým hlasem.
15Vyslal své šípy a rozptýlil je, *
vyslal přemnohé blesky a rozdrtil je.
16Tu se ukázala dna oceánů, *
základy země byly obnaženy,
když Hospodin pohrozil, *
když zavanul dech jeho hněvu.
17Napřáhl svou ruku z výšin a uchopil mě, *
vyprostil mě ze spousty vod,
18vyrval mě mému mocnému nepříteli, *
těm, kdo mě nenáviděli, kdo mě předčili silou.
19Přepadli mě v den pro mě osudný, *
ale Hospodin se mě zastal.
20Vyvedl mě na volné prostranství, *
vysvobodil mě, protože mě má rád.
Ant. Hospodin mě vysvobodil, protože mě má rád.
3. ant. Hospodin je mé světlo a má spása.
21Odplatil mi Hospodin podle mé spravedlnosti, *
odměnil mě podle čistoty mých rukou.
22Vždyť jsem zachovával Hospodinovy cesty, *
nevzdálil jsem se hříchem od svého Boha.
23Neboť jsem míval na zřeteli všechny jeho příkazy, *
jeho nařízením jsem se nevyhýbal,
24ale byl jsem před ním bez úhony, *
uchoval jsem se bez viny.
25Odplatil mi Hospodin podle mé spravedlnosti, *
podle čistoty mých rukou, kterou vidí svýma očima.
26K dobrému člověku se chováš dobrotivě, *
s bezúhonným zacházíš láskyplně,
27s upřímným jednáš upřímně, *
s vychytralým však obezřetně.
28Neboť pokorný lid ty zachraňuješ, *
ale ponižuješ oči zpupných.
29Ano, ty Hospodine, zažehuješ mou svítilnu, *
mou temnotu ozařuješ, můj Bože!
30S tebou se vrhám na šiky nepřátel *
a hradby ztékám se svým Bohem.
Ant. Hospodin je mé světlo a má spása.
Hospodine, náš Bože, obnov nás,
rozjasni svou tvář a budeme spaseni.
(skrýt plné znění krátkých zpěvů)
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
Hospodinova vinice
5,1Zazpívám (píseň) svému miláčkovi,
píseň svého přítele o jeho vinici.
Vinici měl můj přítel
na úrodném svahu.
2Oplotil ji, očistil od kamení,
osázel ji ušlechtilou révou.
Uprostřed postavil věž,
i lis v ní vyhloubil:
čekal, že ponese hrozny,
ona však plodila pláňata.
3Nyní tedy, obyvatelé Jeruzaléma
a judští mužové,
suďte mezi mnou a mou vinicí!
4Co jsem měl ještě udělat své vinici
a neudělal jsem?
Když jsem čekal, že ponese hrozny,
proč přinesla plané plody?
5Teď vám ukážu,
co udělám své vinici:
odstraním její plot,
že ji spasou,
rozbořím její zeď,
že ji rozšlapou.
6Udělám z ní pustinu,
nebude ořezána ani okopána,
vzroste v trní a hloží.
Mrakům dám příkaz, aby ji nezkropily deštěm.
7Vinicí Hospodina zástupů je dům Izraele,
Judovci – jeho milou sazenicí.
Čekal spravedlnost, a hle – nepravost,
(čekal) právo, a hle – bezpráví!
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Tvou vinici pustoší kanec z lesa a polní zvěř ji spásá. Pohleď, Pane, a probuď svou sílu, * ochraňuj, co tvá pravice zasadila.
Bože zástupů, vrať se, shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto révu! * Ochraňuj, co tvá pravice zasadila.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého Bernarda, opata
(Sermo 5 in Adventu Domini, 1-3: Opera omnia, Edit. cisterc. 4 [1966], 188-190)
Boží Slovo přijde k nám a učiní si u nás příbytek
Známe trojí příchod Páně. Ten třetí příchod je uprostřed. Ony dva totiž jsou zjevné, tenhle však nikoliv. Při prvním bylo ho vidět na zemi a stýkal se s lidmi, když – jak sám dosvědčuje – ho viděli a nenáviděli.1 Při onom posledním pak každý člověk uzří Boží spásu2 a budou hledět na toho, kterého probodli.3 Prostřední je skrytý; při něm jej vidí ve svém nitru jenom vyvolení a jejich duše docházejí spásy. Při prvním tedy přichází v těle a bezmocnosti, při tomto prostředním v duchu a moci,4 při posledním ve slávě a velebnosti.5
Ten prostřední příchod je, dalo by se říci, cestou, kterou se má přijít od prvního k poslednímu: při prvním byl Kristus naším vykoupením, při posledním se zjeví jako náš život, při tomto je naším odpočinkem a útěchou.
Aby se však někomu nezdálo vymyšleným to, co říkáme o tomto prostředním příchodu, poslechněte, co on sám říká: Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu.6 A jinde jsem četl: Kdo se bojí Boha, bude činit dobré.7 Zjišťuji však, že o milujícím je řečeno něco víc: že bude zachovávat (Boží) slova. Kde je tedy třeba je uchovávat? Bezpochyby v srdci, jak praví prorok: V svém srdci ukrývám tvůj výrok, abych se neprohřešil proti tobě.8
Tímto způsobem zachovávej slovo Boží, neboť blahoslavení ti, kteří ho zachovávají.9 Nechť tedy přejde jakoby do útrob tvé duše, ať přejde do tvých citů a do tvých mravů. Nasyť se dobrem a tvá duše se bude těšit z tučné hojnosti.10 Bedlivě se syť svým chlebem, aby nevyschlo tvoje srdce, nýbrž aby se tvá duše naplnila tučným pokrmem.11
Budeš-li takto zachovávat slovo Boží, nepochybuj, že ono zachová tebe. Přijde totiž k tobě Syn s Otcem, přijde veliký Prorok,12 který obnoví Jeruzalém,13 neboť on činí všechno novým.14 To totiž způsobí tento příchod, že jako jsme na sobě nesli podobnost s tím člověkem, který pocházel ze země, stejně tak poneseme i podobnost s tím, který je z nebe.15 Jako starý Adam pronikal celým člověkem a celého jej zaplnil, tak nechť nyní dostane celého Kristus; on celého člověka stvořil, celého vykoupil a celého také oslaví.
1 Srov. Jan 15,24. 2 Lk 3,6. 3 Srov. Jan 19,37; srov. Zj 1,7; srov. Zach 12,10. 4 Srov. 1 Kor 2,4. 5 Srov. Mt 24,30. 6 Jan 14,23. 7 Sir 15,1 (Vulg.). 8 Žl 119 (118),11. 9 Srov. Lk 11,28. 10 Srov. Iz 55,2. 11 Srov. Žl 63 (62),6. 12 Srov. Lk 7,16; Dan 5,25. 13 Srov. Žl 51 (50),20. 14 Srov. Zj 21,5. 15 1 Kor 15,49.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. Žl 29 (28),11; Iz 40,10
Hle, Pán přijde se slávou a mocí. * Navštíví svůj lid a přinese mu pokoj a věčný život.
Hle, Pán, Hospodin přichází s mocí. * Navštíví svůj lid a přinese mu pokoj a věčný život.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, připrav působením své milosti naše srdce na slavný příchod svého Syna, abychom mohli mít účast na nebeské hostině a přijmout z Kristových rukou odměnu věčného života. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
(zobrazit zakončení)Text © Česká biskupská konference, 2018
breviar.cz © 1999-2025 Juraj Vidéky